Moje město.
Květiny před každým domem,
rušno v ulicích,
lidé beze jmen.
Okenice rozevřené.
V nichž místní blázen.
Opodál.
Čarodejnice a její manžel duchem zakletý.
Ale to je tajemství tamnější,
o tom nikdo nemluví.
Od toho domu prý hniloba páchne
za každého úsvitu.
V tu dobu jen odvážlivec vykráčí ze svého úkrytu.
Jinak ulice zůstává v poklidu.
K lidem, jenž tu žijí berme ohledy.
Oni se milují a bojí nevěry.
Šukají, nemají zábrany.
Někteří uměním posedlí.
Další touhou.
Každý jeví se jako jiný.
Město má své kouzlo.
Málokdo do rukou svých jej uchopí.
o tom nikdo nemluví.
Od toho domu prý hniloba páchne
za každého úsvitu.
V tu dobu jen odvážlivec vykráčí ze svého úkrytu.
Jinak ulice zůstává v poklidu.
K lidem, jenž tu žijí berme ohledy.
Oni se milují a bojí nevěry.
Šukají, nemají zábrany.
Někteří uměním posedlí.
Další touhou.
Každý jeví se jako jiný.
Město má své kouzlo.
Málokdo do rukou svých jej uchopí.
ne,nelíbilo by se mi!jwe ot blbý jak se snažíš nebo píšeš sspisovně a teď najednou Šukají