Unesena kamsi do neznáma.
Po tvářích stéká mi krev,
ústa, zalepená spermatem.
Rozhořčeně se nadechnu.
Další úder,
pak pohled na moji hruď.
Nesnáším té krve chuť.
Další nádech i s výkřikem.
Stala jsem se jeho předtavou, touhou.
Snad i splněným snem.
Krvavý vjem.
Působila lákavým dojmem.
Nechci, mou krev v jeho rukách.
Ale lepší než ležet v rakvi.
Tak se nechávám dál zraňovat, krev všude.
Tak jaktože ještě žiji?
Vím, že nemá vůli.
Vůli, ovládnout se.
Já.. snad mám vzdát se?
fkt morbidní báseň!! to je i na mě moc!!
ale moc povedený! :)