Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Duben 2011

My dreamy world... My real world..

30. dubna 2011 v 12:13 | Christine Jacquess |  A to ostatní?
My dreamy world.. My real world..

It´s world, where everybody likes me. Where i can say everythink and everybody understand me. It´s place, where is a love, friendship, sun in people hearts, delight in their eyes and smile in lips .. no betrayal, no pretence and her masks.. no lies, quarrels.. It´s the best world, that i know. It´s my dreamy world. And the best of everythink is, that this world is a real. I am happy for him.. I love the time, when I return myself there. ♥

........

Je to svět, kde mě má každý rád. Kde můžu cokoliv říct a každý mi rozumí. Je to místo, kde je láska, kamarádství, slunce v lidských srdcích, radost v jejich očích a úsměv na rtech .. žádná zrada, žádná přetvářka a její masky.. žádné lži, hádky.. Je to nejlepší svět, co znám. Je to můj vysněný svět. A nejlepší ze všeho je, že tento svět je skutečný. Jsem za něj šťastná.. Miluju časy, kdy se tam vracím. ♥

Dear Elionetta.. I am writting you from my small world.

29. dubna 2011 v 21:28 A to ostatní?
Dear Elionetta,

I am writting you from my small world. I only want to tell you, that you belong to him. I don´t know you. But you are the one of first people, that commented my first articles.. It was Elionetta, who said "If you will make book with poems, say it to me and i will buy it.." When you said it, i was so happy. Because of you i know, that in my life is somebody, who understand me and who likes bit from me.
After some time everything was distand. You stoped comment my articles and i stoped comment your articles. Our internet friendship wasn´t as earlier.
But i am happy, because you help me for my starts. Last i only say "THANK YOU!"

With love, your Christine.

Ps: I thank all people, that reads my webpage and that writes comments, their confessions ...
I love you my little monsters! ♥

(Omluvte případné chyby, znalost mé angličtiny není natolik dobrá.. ale doufám, že i přesto pochopíte, co chci článkem říci :) ...)

Milá kamarádko..

29. dubna 2011 v 20:28 | Christine Jacquess |  Básně
Milá kamarádko..

Blbost a naivita lidí je nespočetná.
To bych přešla. Ale co když jsem tak blbá i já?

Nemusím se ani ptát.
Lidem řeknu i to, co nemám.
A dál?

V kamarádství.
Vede u mě důvěra.

Škoda, že v našem případě je jednostranná.

Jak teď mám vědět,
jestli mě za zády nepomlouváš?

Jak teď mám vědět,
jestli jsem pro tebe vůbec důležitá?

Co když za týden budu v tvém srdci zapomněna?

Cítím se zrazena.
Těším se až jednoho rána budu v jiném světě probuzena ♥


..... s láskou tvá Christine.

Pár zblouzněných pocitů jedné zasněné dívky.

27. dubna 2011 v 21:57 | Christine Jacquess |  Básně
Pár zblouzněných pocitů jedné zasněné dívky.

Nesnáším ten pocit,
když píšeš jiným.

Vždyť ale nejsi jediným.

Dobře, neumím lhát.
Já jen.. Nikdo tě nebude víc milovat.

Žádná z nich tě nemilovala tak dlouho jako já.
No řekni, nebyli bysme úžasný pár?

....

Mám na sebe neuvěřitelný vztek.
Nevím jestli to někdy bylo horší.
Ty city, endorfiny.. co ve mě se mísí.
Copak to nikdo nevidí?

Jak popsat ten pocit?
Jako když udeří do vás blesk.
Jako když všechny hezké vzpomínky neshoří později než dnes.
Jako když ...


Když milujete a nemůžete říct stop.
Jako.. když vaše srdce je zranitelný bod.

S úsměvem na tváři přeji dobrou noc.
Já ji zase probrečím.
Ale nevadí, vždyt život nemá soudnost.

Unesena kamsi do neznáma.

26. dubna 2011 v 15:27 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...
Unesena kamsi do neznáma.

Po tvářích stéká mi krev,
ústa, zalepená spermatem.

Rozhořčeně se nadechnu.
Další úder,
pak pohled na moji hruď.
Nesnáším té krve chuť.

Další nádech i s výkřikem.
Stala jsem se jeho předtavou, touhou.
Snad i splněným snem.

Krvavý vjem.
Působila lákavým dojmem.
Nechci, mou krev v jeho rukách.
Ale lepší než ležet v rakvi.
Tak se nechávám dál zraňovat, krev všude.
Tak jaktože ještě žiji?
Vím, že nemá vůli.

Vůli, ovládnout se.
Já.. snad mám vzdát se?


Nicota v lidských duších

24. dubna 2011 v 13:48 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...


Nicota v lidských duších

Nicota v lidských duších,
jedno z mnoha, co srdce mi tíží.

Prázdnota v srdcích.
Prý je všechno o penězích.

Jednou jsem řekla,
že už na světě nic nechápu.
Přátelé mě vzali do baru.
Ožrat se a další den všechno zase v normálu.

Ano nicota všeho.
Alkohol, drogy.. Chci je zkusit, jaké by to asi bylo?
Denně mi hoří celé tělo.

Hoří myšlenky..
Touha po novém.
Doufám.. není to zoufalé.(?)

Tváře nesmělé.
Úsměv nestálý.
Cítím stáří.

Za pár let,
vykouzlit úsměv..
Nebudu už smět.

A to je ta nicota světa.
Ten důvod proč mám žít.

Nenašla jsem. Snad někdy se smířím s tím.
Že vytratil se.. jeden křehký stín.

Vzpomínáš, jak jsme se poznali?

18. dubna 2011 v 0:37 | Christine Jacquess |  Básně

Vzpomínáš, jak jsme se poznali?


Vzpomínáš, jak jsme se poznali?
Ano, ve správný čas na správném místě..
.. jsme se zrovna nacházeli.

Beru to jako osud,
i jako náhodu.

Teď jen vím, že miluju.

Bezejmenný psychopat

7. dubna 2011 v 14:34 | Christine Jacquess |  Básně

Bezejmenný psychopat

Byla znásilněna.


Za hranicí citů.
Pod vlivem alkoholu, drog..
Věděla, že lidé jsou bez soucitu.

Zoufalá, chtěla něco víc.
Ze sebelítosti nezbylo nic.

Večer do klubu,
třeba si zpraví náladu.
Minisukně výstřihy..
Mrdal ji v bezsoucitném záchvatu.

Bezejmenný psychopat
a ona otrokem..
Ta dívka.. žila ještě před rokem.