Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Březen 2011

Odporné city

28. března 2011 v 22:07 | Christine Jacquess |  Básně

Odporné city


Dusila jsem v sobě tolik citů,
než snad lze popsat.
Nemusela jsem jíst a cítila jsem se plná.
To ty city k tobě, zaplnily mé celé tělo, žaludek, srdce.. aniž bych cokoliv snědla.
Byla jsem ztracená, zbloudilá, nikdo mne nechápal.
Každý jen v myšlenkách tápal.
Tápal proč nejím lásku, proč hltám deprese.
Spoutaná jako ve vězení jako sama v temném lese.
Tak jsem vypadala, přitom kolem lidí spousta.
Avšak já je neviděla.

Slepá, hluchá, němá.
Avšak citů plná.
Pak jednou jsi napsal všechno co cítím.
Já byla překvapena, myslela jsem, že chlapi jsou v tomto ohledu.. úplně blbí.
Vyprázdnila jsem žaludek, srdce.. bylo mi ještě víc špatně. Střevní chřipka.
Zvracím city, zvratky se dusím.
Odporný proces.
Teď už vím .. "Láska dělá divy!"

"Pak zbyla jen hnijící mrtvola"

28. března 2011 v 20:59 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...
Z mého těla..
…zbyla jen hnijící mrtvola..

Bylo to už dávno.
Odhaduji rok.
Dříve jsem chodila na facebook..
jen na tak říkajíc "skok".

Ale pak jsi psal.
I já psala.
Se zprávou na dobrou noc
jsem každý den usínala.

A pak jsem si to uvědomila.
Že já se do Tebe vlastně zamilovala.

A ty jsi mě pletl hlavu,
já pak denně brečela.
Byla jsem zamilovaná,
ikdyž jsem tě vlastně neznala.

Chtěli jsme jít ven
a já se styděla.
Malá holka,
co blbostí zaplatila.

Chtěli jsme jít ven,
jenže já to odmítla.
Že půjdem příště,
tak blbou výmluvu ta malá holka namítla.

Pak už jsem měla odvahu a šla jsem.
Jenomže to nevyšlo, tentokrát ne mojí vinou.
Malá naivní holka se ztratila v čase.

Už to trvalo tak tříčtvrtě roku.
Bůh sundal z mé duše ochrannou ruku.

Vlastně to udělal už dávno,
když nechal mě připadat si.. jako v nějakém ztraceném kruhu.

City semnou cloumaly,
jako bouřka, co boří domy.
Jako vítr, jako otřesné tsunami.
Jako sopka, co prodělala erupci.

Já cítím se jako při destrukci.
Jako při destrukci mého těla.
Odporný rozklad.
Zbyla jen hnijící mrtvola.

Možná by bylo spravedlivé, kdyby byl obnoven.

22. března 2011 v 19:30 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...

Možná by bylo spravedlivé, kdyby byl obnoven.


Stále cloumá mi hlavou,
proč byl zrušen.
Proč už není povolen.

Možná by byl pak počet vražd alespoň trochu omezen.

Když už lidé životy jiných mrhají,
o ten svůj stále strach mají. Všichni se přece něčeho bojí.

Když to není vlastního života, tak pak toho cizího.
A také naopak.
Kdyby bylo po mém, obnovila bych trest smrti,
byl by to jediný rovný tah,
jaký si zavraždení můžou přát.

Je čas andělů

19. března 2011 v 22:53 | Christine Jacquess |  Básně

Je čas andělů


Ztratila křídla, uprostřed letu.
Nestačila se ohlédnout.. a už se zase klaní k světu.

Létat v nebesách, to byl její sen.
Proč ztratila křídla.. ptá se.. den, co den.
Řeknu Vám více, třeba se zamyslíte.
To, na co čeká (odpověď) rozluštíte.

Čím začít?
Snad tím, že pád byl těžký, hořký a bolestný.
Křídla nevypadala jako motýlí.
Připomínala mi ty, co nosí andělé nevinní.
Ano, byl to anděl.
Ctnostný, věrný a co miloval…
Avšak setkal se s ďáblem,
který jej zastiňoval.
Jak takové milé stvoření,
může bojovat s ďáblem plným neštěstí.
Dobro prohrálo, ale tím to nekončí.
Zlo nikdy nevyhraje, tím Vás ujistím.

Možná kladete si otázku,
jak vůbec možné to je.
Ale na každého jednou dojde.
Teď mě prosím omluvte…
Je čas andělů…
Jdu se jen podívat zhora…
….na ten Váš svět.. hříšníků.

Báseň, napsána minulostí.

17. března 2011 v 21:33 | Christine Jacquess |  Básně
Báseň, napsána minulostí.

Milovals


Milovals a já jsem to věděla.
Myslím, že jsi tušil, že jsem tě nechtěla.

Milovals, i přesto dál.
Vypadal jsi šťastně, když jsi se smál.

Pak jsme se viděli, choval ses jako král.
Já ale věděla, že na namyšlence sis jen hrál.

Jakmile odešli ti ostatní a sami jsme zůstali.
Viděli jsme lavičku, za chvíli vedle sebe seděli.

Povídali jsme si a dělali naschvály.
Nepatrně jsem tě svedla, ano vím že jsi byl zamilovaný.

Chtěl jsi mě políbit,
možná se to nedělá, ale i tak jsem uhnula.

Víš, byla jsem čerstvě zadaná.

Byl jsi zklamaný, smutný či naštvaný.
Tvé pocity, jako by se neovládaly.

Tak trochu od tématu,
ale žádný kluk se ještě o mě neporval.
Ty jsi chtěl, tím jsi vyhrožoval.

Nemohl jsi unést, že patřím jinému.
Vždyť jsi miloval.. Konec (jednostranné) lásky nepatřil k tomu dobrému.

Ještě si také pamatuji, jak jsi mě obejmul.
To však bylo vše.
Odešli jsme... jako jeden co nepatří druhému.

Proč jsem si založila blog?

6. března 2011 v 19:48 | Christine Jacquess |  A to ostatní?
Blog jsem si zakládala proto, protože jsem někam chtěla napsat svoje pocity, aniž bych je musela někomu říkat... vysvětlovat.. Chtěla jsem něco, co nikdo v mém okolí nebude znát. Ale jak vidím tak se to moc nedaří...
No když k Vám příjde kamarádka ("kamarádka"<jedna děvka co přebýrá kluky, já vím, že si to čteš, jseš fajn, ale víš jak jsem ho měla ráda!!!!!!!! Jinak jsem Ti dávala tak měsíc, ale ne tři dny :DD haha, hlavně že se ti podařilo kámošce vzít kluka.. Je fajn, že ti to aspoň zvýšilo ego, ale pak se nediv že já /nejen já/ o Tobě mám takový názor jaký mám, už nevím co si mám myslet) a vezme si Váš mobil a klidně si čte vaše básničky... vaše osobní věci.. třeba jako je blog že. .... Nojo tak si to užij Kačenko ♥

Přátelé? ... Ne, jenom děvky jako ostatní,,,

3. března 2011 v 19:25 | Christine Jacquess |  A to ostatní?
A tak to říkám !!

NIKOMU NEVĚŘÍM!!

Lidi jsou takový děvky...
Kamarádi se mění jenom v odporný kurvy, který si hrají na bůh ví co.. Kradou Vám Vaše osobní věci... Jsou k Vám hnusní a dolezou jen když něco potřebují!!!

Teď jen můj shrnutý příběh...

Jednou jsem měla skvělou kamarádku jak má být, ale ta se chovala jako děvka co se týče kluků atd... A ke mně potom taktéž.. No a přátelé co mám teď?
Víte pod pojmem "přátelé" jsem si vždycky vybavila ty vpohodě lidi, co při Vás stojí v každém případě.
A to tidle nejsou, shazují Vás před ostatními, ale hlavně, že jsou oni nejlepší..

Když se vrátím na základní školu.. Tam jsem měla kamarády, co vždy dolezli když jsem měla v ruce balíček bonbonů, ale sami nikdy nedali nic.. Ano skvělí "přátelé".
Když jsem šla na gympl, byla jsem smutná, že odcházím od lidí co mám ráda, ale koneckonců jsem byla i ráda... todle nebyli ti pravý kámoši.. Jistěže se tam takový našli, ale mezi ty jsem já patřila jen s vyjímkou.. Takže jsem byla nakonec ráda, že jsem na jiné škole.

No a teď? Teď jsem taky smutná, že ani ne za rok a půl odejdu pryč ... Smutná jen kvůli kamarádům, tudle odpornou školu postrádat nebudu!!! Byla by to skvělá škola, kdyby učitelé neměli své oblíbence a nechovali se ke zbytku jako ke kusu hadru, kde je rovnoprávnost????!!!! ...
A když to shrnu? Jistěže mi budou scházet, ale je to na stejném principu jako na základce...

CHOVAJÍ SE JAKO DĚVKY A NÉ PŘÁTELE!!!!


Ps: omluvte ten vulgarismus.. Ale mám neuvěřitelný vztek..
:(..
Pss: Hledá se přítel, se srdcem na správném místě... ♥♥♥

Stereotyp

3. března 2011 v 15:31 | Christine Jacquess |  Básně
Nesnáším denní stereotyp.
Ten stereotypní svět.
Hledá se odlišné srdce,
jako růže květ.

Přirovnávám ke květině,
protože každá je jiná.
Není stereotypní, není stejná.

Pomozte mi hledat,
mám pocit, že lidstvo vymřelo.
Jen těch kopií je mnoho.

Ať už originalita, či stereotyp.
...
nemusím přece vsázet jen na jedno...

Už nic asi neuslyšíte,
přichází noc.
Todle je konec dne i básně,
stereotypu už bylo dost.

Chci jiná být

2. března 2011 v 19:51 | Christine Jacquess |  Básně
Chci být jiná než ostatní.
Ne ta obyčejná dívka s rovnými vlasy a džínami.

Možná jiná povahou,
ale k té stejně nikdo nevzhlíží.
Já chci být jiná,
chci být jako dřív.
Ta se sukní s legínami
a ve vlasech s velkou mašlí, co bije na očích.

Já chci být jiná, neobyčejná... krásná.
Jako jsem byla kdysi..
proč to tak není jen těžko říct.

Světe dej mi šanci,
a nech mě jít.
Vypusť uzdu fantazie..
Stačí kdybys věřil.. že chci jiná být.