Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Dopis pro Kateřinu

16. února 2011 v 18:06 | Christine Jacquess |  A to ostatní?

"Lidé se mění, co bylo už není"

"Víš... je mi hrozně smutno. Z toho všeho jak to dopadlo. Kde jsou ty dvě báječné slečny, co bez sebe nedaly ani ránu?

Kde je Kačenka, co jsem měla strašně moc ráda, co mi byla kamarádkou poněkud dlouhou dobu..
                            taková ta pohodová holka, co si na nic nehrála, ta co byla pro každou blbost,
                            té, co nešlo jen o počet kluků v jednom určitém "seznamu", té co nešlo jen
                            o výstřihy, minisukně, umělé vlasy... dokonalost.
                          
Ale jak všichni jistě víme. Žádná dokonalost není dokonalá. Víš kdyby jsi byla stejná, ta skvělá Katy, co změnila jen image, neřekla bych o tobě špatného ani půl slova.
                                         
      S tím nesouhlasím > Přátelství, které mohlo skončit, nebylo nikdy pravým přátelstvím.

Naše zážitky, těch je mnoho. Ale to nikoho stejně nezajímá (tím však netvrdím, že to ostatní ano...), teda až na nás. No.. vše je jinak. Tebe pomlouvá celá škola, kvůli klukům jdeš přes mrtvoly, jiné kamarády máme, jinak vypadáme. Věčne se hádáme. No, jo jednoho určitého chlapce mi přebýráš, zatím se ti to daří a žřejmě tě to i baví. Takže se nebavíme.

Bez důvěry není přátelství < další důvod

No a tak brečím nad prohrou, zlomeným srdcem, ztroskotaným kamarádstvím...
A víš na co jsem si vzpomněla? Na takovou tu knížku, co jsi mi tenkrát darovala na Vánoce. Byl to ten nejhezčí dárek, co jsem kdy dostala. Na co mi jsou ostatní předražené dárky, co běžně dostávám? Ty se stejně jednou vytratí, ale tenhle dárek budu mít navždy.
... Dnes jsem si ho četla, asi bylo už bylo na čase se takhle vybrečet.

                         Jo, tak nějak se cítím > Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.

                              A tak máš ode mně velký dík. Ať už za to kamarádství, za ten nejskvělejší dárek k Vánocům, za důvěru, za smutek i radost prožitou s tebou... je toho mnoho.

A ještě něco.. Chci abys věděla, že mě to moc mrzí.

Přátelství je mnohem tragičtější než láska. Trvá déle.

PS:  Je to možná hnusný, ale přeju ti aby sis jednou "nabila hubu", aby ti došlo jak se chováš a aby ses vrátila zpátky na zem. Aby se vrátila ta úžasná Katy, co mi jednou byla víc než vším, jen škoda, že ne budoucností. "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 " <3 " " <3 " | 3. března 2011 v 15:29 | Reagovat

Možná, že kdybys jí to řekla do očí. Třeba se by změnila.

2 Christine Jacquess Christine Jacquess | Web | 6. března 2011 v 19:33 | Reagovat

Říkala jsem mnohokrát... a myslím, že nejenom já..
... a pořád.. stále.. stále je stejná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama