Bojím se výsměchu
Netuším proč to tak je.
Ale chci to vrátit.
Chci slyšet omluvu
a sama také,
omluvit se.
Chci říct Ti všecho,
co cítím.
Ale bojím se.
Opovrhneš mnou, už teď to vidím.
Výsměch, ano to je to, čeho se vážně bojím.
Strach překonávám den co den.
Chtěla jsem to udělat. Omluvit se!
Myšlenkama už u Tebe.
Ale zvolil jsi jinou volbu. Pomlouvat se.
A tak jsem kráva, tomu se směju.
Ty stupidní pomluvy,
ty jsou k ničemu.
A tak znovu se ptám.
..."Kdy dospějeme k rozumu?"
Opět věnováno..
...stále tomu samému ♥
Pěkné, a pravda všichni ted jen pomlouvají,ale takový lidi za to nestoji :))