Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Bojím se výsměchu

1. února 2011 v 18:01 | Christine Jacquess |  Básně
Bojím se výsměchu

Netuším proč to tak je.
Ale chci to vrátit.
Chci slyšet omluvu
a sama také,
omluvit se.

Chci říct Ti všecho,
co cítím.
Ale bojím se.
Opovrhneš mnou, už teď to vidím.
Výsměch, ano to je to, čeho se vážně bojím.

Strach překonávám den co den.
Chtěla jsem to udělat. Omluvit se!
Myšlenkama už u Tebe.
Ale zvolil jsi jinou volbu. Pomlouvat se.

A tak jsem kráva, tomu se směju.
Ty stupidní pomluvy,
ty jsou k ničemu.
A tak znovu se ptám.
..."Kdy dospějeme k rozumu?"




Opět věnováno..
...stále tomu samému ♥

                                                                             

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simuš Simuš | Web | 1. února 2011 v 18:54 | Reagovat

Pěkné, a pravda všichni ted jen pomlouvají,ale takový lidi za to nestoji :))

2 a n n i e* a n n i e* | Web | 6. února 2011 v 15:27 | Reagovat

To je krásný.. To si psala sama? ♥ Jsme na tom stejně.. :(

3 Christine Jacquess Christine Jacquess | Web | 18. února 2011 v 23:30 | Reagovat

[1]: Děkuju:) Ano, pomlouvají, přijde mi to poněkud zbabělé, ale to už tak bývá... ;)

[2]: Děkuju:)
Ano, psala jsem to sama, vše na tomto blogu je má tvorba :)
No, jak tak pročítám tvůj blog tak jsme na tom stejně ve více případech :( :)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama