Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Únor 2011

Jen jednostranná

26. února 2011 v 14:34 | Christine Jacquess |  Básně

Jen jednostranná


Někdy si kladu otázku, zda ještě exiistuje naivnější člověk než já.
Všichni říkaj, že ano. Řekněme, že to zrovna není nějaké moudro.

Většina si myslí, že jejich trápení jsou nejtěžší,
na ostatní nehledí, připadaj mi bezohlední.

A tak se znova ptám.. Jste také tak naivní?
Také Vám podkopli nohy, ti kterým jste věřili?

Kousek naivity možná ve Vás zbylo.
Možná pořád je, možná v minulosti bylo.

Všichni ten pocit znáte,tím si jsem jistá.
Lidi jsou pofidérní, společnost je sprostá.

Už bylo dost o Vás.
Teď jen krátce o mně...
Já jen, že věřím lidem, snad víc než-li sobě.
Ano, hrozně mě štve, že vždy naletím.
Jednou bych chtěla říci "už nevěřím!"
Ale to já žřejmě nedokážu,
důvěra, i láska je pro mě důležitá,
ikdyž je téměř vždy .. jen..
...jednostranná.

"Do you wanna fuck?" "Yes, I wanna fuck you, baby"

23. února 2011 v 16:29 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...

"Do you wanna fuck?"

"Yes, I wanna fuck you, baby!"

♥♥♥


Proč jde v tomto světě jen o sex a ne o lásku?
Řeknu proč, když nemáte sex, jako by jste postrádali určitou dávku.
Jak naplníte, to co chcete.
Hledáte oběť, najdete ji.
Potom svědomím řvete.
To opakuje se, dokud nepadnete.

Jednou vyzkoušíte, pak stáváte se obětí.
Už nemůžete přestat,
vůle je někde v zajetí.

Co přináší láska?
Jen trápení a starosti.
Volte sex, je to lék na bolesti.

Jedna dí(ě)vka, chtíč a láska

18. února 2011 v 22:24 | Christine Jacquess |  Básně
Jedna dí(ě)vka, chtíč a láska
A zase tu je

A zase tu je.
A opět mě zradila.

Mysl podlehla.
A tvář úsměv ztratila.

A zase tu je.
To zklamání, smutek a nevěra.

Vždyť ona se vrátila,
ta dívka ubohá.

Co dělá ráno nevím,
zřejmě přemýšlí komu srdce zlomí.

A po večerech, dělá vše, aby jej sbalila.
Jistě nevadí, že kamarádkám kluky přebýrá.

Drží se s ním za ruce a objímá,
také to pokračuje, avšak ne před našema očima.

Dále rozloučí se s ním, ladně zamává,
pak píše ostatním, s tím, že zaujme...
Je to lehká slečna, ale koho to vlastně zajímá?

Druhý den, všechno stejné,
jen zhluboka přihlížím.
Je to jako scénář hry, jenž nezměním.

Koukám se tomu chlapci do očí,
u ní je to chtíč.
A u mně?
Jen ta láska,
jejíž průběh šťastně nezkončil.

Odlišnost není jen o barvě pleti

17. února 2011 v 17:49 | Christine Jacquess |  Články napsané na téma...
Odlišnost není jen o barvě pleti

Všichni z nás se liší,
tak proč odsuzovat podle barvy pleti?

Možná to tvrzení,
o jejich povaze i chování platí.

Ale vždyť bílý také nejsou svatí.
Znásilnění, týrání, přepadení či vraždy.
Strach pociťuje téměř každý.

Dosud nechápu toho všeho smysl.
Avšak podle mne
chyby se nenachází v rase.
Je to o povaze...
Je to v lidech.

Dopis pro Kateřinu

16. února 2011 v 18:06 | Christine Jacquess |  A to ostatní?

"Lidé se mění, co bylo už není"

"Víš... je mi hrozně smutno. Z toho všeho jak to dopadlo. Kde jsou ty dvě báječné slečny, co bez sebe nedaly ani ránu?

Kde je Kačenka, co jsem měla strašně moc ráda, co mi byla kamarádkou poněkud dlouhou dobu..
                            taková ta pohodová holka, co si na nic nehrála, ta co byla pro každou blbost,
                            té, co nešlo jen o počet kluků v jednom určitém "seznamu", té co nešlo jen
                            o výstřihy, minisukně, umělé vlasy... dokonalost.
                          
Ale jak všichni jistě víme. Žádná dokonalost není dokonalá. Víš kdyby jsi byla stejná, ta skvělá Katy, co změnila jen image, neřekla bych o tobě špatného ani půl slova.
                                         
      S tím nesouhlasím > Přátelství, které mohlo skončit, nebylo nikdy pravým přátelstvím.

Naše zážitky, těch je mnoho. Ale to nikoho stejně nezajímá (tím však netvrdím, že to ostatní ano...), teda až na nás. No.. vše je jinak. Tebe pomlouvá celá škola, kvůli klukům jdeš přes mrtvoly, jiné kamarády máme, jinak vypadáme. Věčne se hádáme. No, jo jednoho určitého chlapce mi přebýráš, zatím se ti to daří a žřejmě tě to i baví. Takže se nebavíme.

Bez důvěry není přátelství < další důvod

No a tak brečím nad prohrou, zlomeným srdcem, ztroskotaným kamarádstvím...
A víš na co jsem si vzpomněla? Na takovou tu knížku, co jsi mi tenkrát darovala na Vánoce. Byl to ten nejhezčí dárek, co jsem kdy dostala. Na co mi jsou ostatní předražené dárky, co běžně dostávám? Ty se stejně jednou vytratí, ale tenhle dárek budu mít navždy.
... Dnes jsem si ho četla, asi bylo už bylo na čase se takhle vybrečet.

                         Jo, tak nějak se cítím > Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.

                              A tak máš ode mně velký dík. Ať už za to kamarádství, za ten nejskvělejší dárek k Vánocům, za důvěru, za smutek i radost prožitou s tebou... je toho mnoho.

A ještě něco.. Chci abys věděla, že mě to moc mrzí.

Přátelství je mnohem tragičtější než láska. Trvá déle.

PS:  Je to možná hnusný, ale přeju ti aby sis jednou "nabila hubu", aby ti došlo jak se chováš a aby ses vrátila zpátky na zem. Aby se vrátila ta úžasná Katy, co mi jednou byla víc než vším, jen škoda, že ne budoucností. "

Noční obloha

11. února 2011 v 14:28 | Christine Jacquess |  Básně
Pamatuješ na ten den?
na tu noc.. kdy jsme si lehli do trávy.
Vedle sebe.
Pozorovali oblohu a čekali na padající hvězdu?

Dočkali jsme se.
A víš co jsem si přála?

Ne Tebe, nýbrž lásku.
Ani výhru v loterii, vyhrát sázku.

Přála jsem si,
aby jeden určitý člověk byl šťastný.
Aby jsem zase viděla ten úsměv tak moc krásný.

Z hvězd v mých očích zářilo nadšení.
již od mala..
Nikdy se mi přání neplnila.
Ale já stále doufala.

Asi víte, jak konec zní...

..už na přání vážně nevěřím.

Bojím se výsměchu

1. února 2011 v 18:01 | Christine Jacquess |  Básně
Bojím se výsměchu

Netuším proč to tak je.
Ale chci to vrátit.
Chci slyšet omluvu
a sama také,
omluvit se.

Chci říct Ti všecho,
co cítím.
Ale bojím se.
Opovrhneš mnou, už teď to vidím.
Výsměch, ano to je to, čeho se vážně bojím.

Strach překonávám den co den.
Chtěla jsem to udělat. Omluvit se!
Myšlenkama už u Tebe.
Ale zvolil jsi jinou volbu. Pomlouvat se.

A tak jsem kráva, tomu se směju.
Ty stupidní pomluvy,
ty jsou k ničemu.
A tak znovu se ptám.
..."Kdy dospějeme k rozumu?"




Opět věnováno..
...stále tomu samému ♥