Život bez smyslu, báseň bez názvu.
15. ledna 2011 v 20:15 | Christine Jacquess | BásněŽivot bez smyslu, báseň bez názvu.
Kam se hrabe zlomené srdce. (?)
Todle je stokrát horší!
Dejte mi šanci říci sbohem.
Dejte mi šanci rozloučit se se světem.
Stačilo by mi pár dnů, týdnů...
Vždyť život je vzácný.
Stačilo by mi jen udělit tu sílu.
Vždyť život je pustý.
Brečím, propadám depresím a trpím nespavostí.
Učím se životu,
ale druhá možnost je stokrát lehčí.
Učím se životu a rozbíjím zrcadlo,
v němž se odrážím.
Ležím ve střepech,
bylo mi tu ctí.
Ležím ve střepech,
pomalu odcházím.
Nechci se litovat.
Vždyť se jen slušně loučím.
Už nic smutného ani morbidního.
Nesnáším život a tím končím.
Komentáře
Věc názoru, podle mně smysl nemá žádný. Možná si většina z Vás řekne "naivní puberťačka, co se nesmířila se světem...".. ale ..Narodíme se, chodíme do školy, dřeme za život, trápíme se, jsme dospělí, máme děti, staráme se o ně, chodíme do práce, zestárneme, umřeme.
Tak jaký je jeho smysl
Moc ráda bych si jej užívala, bohužel se mi to nějak nedaří.
ale děkuju. :)
Ano, máš pravdu Christine :) Ale zase když si vezmeš, že mezitím zažiješ tolik krásných chvíl :) Stojí za to žít i slzami v očích :)
Nekonči, vždyť život má smysl, jen si ho užívej a hned bude líp