Jedna báseň, vystihla přesně to, co chci už dlouho říct. ♥
Dnes jsem šla s mojí (snad) nejlepší kamarádkou k nám domů. Miluji naše kamarádství, tupé rozhovory, smích, důvěru... ALE.
Cestou mi recitovala báseň, kterou toužila přednést na recitační soutěži.
Pomalu, plynule a krásně četla báseň od Jiřího Žáčka s názvem "Písnička o škaredých holkách"
Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
hezký kamarádky
a proto mají v lásce pech
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
hezký kamarádky
a proto mají v lásce pech
Jsou spolehlivý
jako tažní koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou chlapi nikdy prát
Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí
Nikdy nesladí
Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda slepci přijdeš vhod--
Holka ty máš ránu
Leda slepci přijdeš vhod--
Rady se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot
Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo nepřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý
nikdo nepřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý
Krásná báseň, nemyslíte?
Ovšem tak pravdivá,
až mi to bere dech.
Takhle zaposlouchaná do "nějakého" textu jsem nebylo už hodně dlouho.
A víte proč?
Měla jsem pocit, jako by mne spisovatel znal.
Jakoby celá báseň byla o mně.
Slzy v očích, dojetí i smutek,
to jsou hlavní pocity, co se ve mně mísily.
Takže vemme si třeba sloku kde říká se "jsou si samy sobě na posměch".
Ano, jsem sama sobě na posměch.
Nos mírně do vrchu, tlusté nohy a zrzavé vlasy nejsou taky nějakým přepychem,
no co si budeme povídat.
Hezké kamarádky?
Ano třeba ta, již zmíněná.
Hubené nohy, velké oči zářivé modré barvy, dlouhé blond vlasy (jsou sice prodloužené, ale i tak).. Je krásná.
V lásce pech?
Tak to si pište. Má kamarádka, říkejme jí Katy.. ta má na každém prstu tři kluky, může si vybírat. Je u nich obdivována a nejen to. Všude jsem s ní byla, kamkoliv tak spolu. Na společné schůzky, několik holek i kluků. Já držela se stranou, Katy však byla nejlepší, má slova přehlížena, ale ty její? Ty vážně nedocházeli. A pak že nejde o vzhled? Vždyť to je u nich vše. A tak ona má obdiv u dalších dvou chlapců s nagelovanýma vlasama, botama značky nike, popularitou a ostatním. A já? Jen v pozadí jako kdybych nebyla.
"Jsou spolehlivý, jako tažný koně."
Jo, nemá se to o sobě říkat. Ale já si myslím, že jsem spolehlivá. Teda alespoň ke kamarádům a alespoň narozdíl k jejich chování vůči mně.
Že se chlapi o mně nebudou nikdy prát? To vím už dávno.
Ano, zvykla jsem si. A zrcadlu neříkám nic, je rozbité. A to né z lítosti ke mně, ale k němu, k samotnému zrcadlu, aby nemuselo, dívat se na tu ošklivou postavu.
A tak jdu dál, jako šedá myš, co snaží se vypadat líp. Není to nejhorší, ale nemám vůli odhodlat se a zůstat u něčeho víc. (Mám na mysli anorexii, ale k tomu vážně nemám vůli.. pokusů tisíce... A tak navždy s tlustýma nohama.)
Ať už to máte stejně či do toho spadáte.. nikdy si nenechte snížit sebevědomí jako já. Byla jsem krásná, kdysi a to vím. Ale teď je to jinak, jsem bez sebevědomí a není to jen tím.
Tak sbohem,
mé pocity přehlížejte,
vím že to je už otravné,
ale nemusíte je přece číst. ♥
Stejně tak je pravda, že těžko vysvětlíš škaredým holkám, že nejsou škaredý...
Nevím, jak ti jedním komentářem odpovědět na takový výlev pocitů. Vůbec mi nevadilo to číst, máš to svižné a nepřehlcuješ mě. Chtěla bych si s tebou pokecat.