S nimi, ale přesto sama
Všichni odkopli mě stranou.
Všichni.. i on, on.. a on také.
Všichni ve stejnou dobu, všichni najednou.
A ti, co v domnění, že zůstanou?
Strácí se, sotva pozdraví..
Hledám důvod a řešení.
Ráda bych věděla, co se děje.
A prosím. Upřímně.
Nikdo, nikdo neodpověděl..
Pár dní přemýšlím..
Ptáš se?
"Co se stalo?"
nic
"Co Tě tíží?"
nic
Vysvětlovat?
- Raději odpovídat lží!
A když řekneš
"Chci aby vše bylo jako dřív",
zeptám se
"Co tím myslíš, nad čím přemýšlíš?".
A ty jen ladně odpovíš
"Nejlepší byly ty úlety má vysněná paní".
Zamrazí mě... a teď mám říci, co chci vrátit já.
"To kamarádství, co zřejmě schází nám."
"Snad pouze Vám, slečno má."
"Pardon, pletu se. Už nemám potuchy,
co za správné myšlenky považovat smělé je či lze."
-----
"Tak co kompromis?" navhuji.
Kompromisy se vytratily.
Dohoda "Já Tobě kamarád,
Ty mou děvkou..." né to na mě vážně neplatí.
A tak ztratila jsem kamaráda.
A vysvětlení?
Jen samé nic
Ponaučení?
S kamarády nikdy nemějte něco víc.
Stanete se závislostí a zálibou...
Nebudete smět utéct pryč
a odejdete jen s další prasklinou.
Zajímavé