Platonická láska?
Zmatené srdce i mysl mám.
Stíny, co vidím pečlivě počítám.
Jsou to stíny těch...
..co nenechávaj mne snít,
těch co v duši se mi promítají.
A já nevím.
Nevím jak dál.
Budím se věčně s noční můrou..
Budím se každý den.. s otázkou
"Kdo to je?".
Kdo je uvězněn v mém srdci a nechce ven?
Kdo na mě myslí, když dusím se škytavkou?
Kdo na mě pustil romantický sníh,
avšak s ledovou přikrývkou??
Kdo je v těch zlých snech.. a ty pěkné zdát mě nenechá. (?)
Já bloudím světem.
Ptám se po ní.
Po té osobě..
Nikdo ji však nespatřil,
nemá tušení a neslyšel.
Mám potuchy,
cítím že se mi stýská
a mé výmluvy?
Snad platonická láska???
Moc hezké!