Kdo ví, že není život umíráním
a smrt životem?..

Nakonec jsi stejně zůstal sám

19. ledna 2011 v 19:44 | Christine Jacquess |  Básně
Nakonec jsi stejně zůstal sám

Společné večery, nekonečný chat.
Nekonečné hodiny.
Nekonečné přátelství.

To zničila úvaha v dobrý sex.

Bezmyšlenková věta,
zda semnou vyspíš se.

Zoufalé myšlení... ale kdo měl vědět,
že to bereš v tak vážné domnění?

Od té doby ptáš se.
Od té doby šlo jen o jedno.
Naše přátelství pomalu na dno sahalo.

Tvá láska, věčná i spanilá.
Ta též skončila, vášeň duši tvou ničila.

Teď si jdeš sám bez ní i beze mne.
Se smutkem na duši, fantazií o mně a o Tobě.

Vyjde to v konci na stejno.
Ať už jdeš v dešti či při slunečném zářením.

Zůstal jsi sám, v nitru tvém sklepení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Persen Persen | Web | 20. ledna 2011 v 8:51 | Reagovat

moc děkuju x) pises krasne basnicky, jdou z nich citit emoce..
stava se mi velice malo, ze bych nasla takovy blog jako mas ty ;)
hezky den, persen.

2 *** *** | 20. ledna 2011 v 19:54 | Reagovat

Nádhera :) Máš fakt talent :)

3 Christine Jacquess Christine Jacquess | Web | 20. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

[1]: Já děkuju. :)
Já zase cítím emoce z tvých čánků, jsou úžasné! ikdyž poněkud smutné. Jinak.. nápodobně. ♥

[2]: Moc děkuji:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama